Zvláštní případ ↗deprefixace. Mylná (neúplná) deprefixace je důsledkem chybné segmentace slova. Původní morfematická struktura je při ní zastřena a slovo se stává etymologicky neprůhledným. Docházelo k ní především ve starších fázích ie. jazyků, včetně jazyků slovanských, ale doloženy jsou i případy novější. Při m.d. dojde (1) k odsunutí počátku kořene, chápaného jako předpona, n. (2) k odsunutí počátku předpony, chápaného jako předpona celá. (1) Např. č. hanit se někdy vysvětluje m.d. z pohanit < pohan (psl. ⁺poganъ ‘bezvěrec’ < lat. pāgānus ‘venkovan, sedlák’). Č. páčit ‘vylamovati, vyzdvihovati apod.’, též. p. paczyć, sln. páčiti aj., jsou slovesa vzniklá m.d. z původního psl. ⁺opačiti ‘působit proti něčemu, obracet apod.’, derivátu adverbia ⁺opakъ ‘nazpět, opačně’. R. arch. рацéя ‘modlitba, slavnostní řeč apod.’ je výpůjčka lat. ōrātiō ‘řeč, mluva’ (původní o‑ zaniklo v důsledku m.d.). (2) Ve slovanských jaz. se m.d. týká zejména starých slov s  prefixy ot‑, ob‑, orz‑/resp. raz‑, sъn‑, vъn‑, vъz‑. Prefix přestane být chápán jako celek, jeho první část (o‑, vъ‑) je odsunuta, jako by to byl celý prefix, a druhá část se stane náslovím původně prefigovaného slova. Např. z pův. psl. ⁺ot‑jutiti ‘pocítit’ vzniklo stč. cútiti > č. cítit, p. cucić. Vinou nesprávného chápání hranice mezi prefixem a slovesem (⁺ot‑jutiti > ⁺o‑tjutiti) zaniklo o‑ a nově vzniklá hlásková skupina ⁺tj‑ se náležitým způsobem změnila v c‑; odsunem části prefixu ze str. раз‑дорити ‘odporovat, nesouhlasit’ (patřící k psl. ⁺dьrati/derti ‘dřít, odírat’) vzniklo str. здорити tv., jehož pokračováním je r. dial. здóрить, сдóриться ‘hádat se’. Řada psl. sloves s iniciálním v‑, prefigovaná prefixem ob‑, mění svou morfematickou stavbu, protože v nově vzniklé hláskové skupině ‑bv‑ zaniká (v důsledku psl. tendence ke zjednodušování hláskových skupin) ‑v‑ a hláska ‑b‑, původně součást prefixu, přebírá funkci hlásky iniciální (např. č. oběsit < psl. ⁺ob-věsiti k ⁺visěti, č. viset, obora < psl. ⁺ob‑vora k verti obsaženém např. v za‑vřít aj.). Pokud se tyto prefixy připojují ke slovu začínajícímu samohláskou, je důsledkem m.d. změna vokalického počátku slova v počátek slova konsonantický: např. č. bahnit se ‘stát se březí (o ovci)’ < psl. ⁺ob‑agniti sę stejného významu, odvozeného od psl. substantiva ⁺agnę ‘jehně’; č. bořit, slk. boriť, p. arch. borzyć, vše ‘bořit’ < psl. ⁺ob‑oriti ‘pobořit, zbořit’ < psl. ⁺oriti ‘kazit’; č. bádat, p. badać ‘zkoumat, studovat’ < psl. ⁺ob‑adati (psl. simplex ⁺adati je doložen ve stč. jadati ‘bádat, zkoumat’) aj.